Březen 2008

Drabble

29. března 2008 v 16:14 | Hayddé |  Drabble
Drabble.....tak to bude ještě zajímavé.Vše je v tom, že mi zadáte nějaké téma, slova, mootto, postavy anebo něco cokoliv jiného, a já vám z toho vytvořím takovou jednorázovku-samo že to všichni znáte, takže se o tom moc nemusím rozepisovat..a už se moc těším, co mi zadáte, opravdu horzně moc.....a nevím, kdy se zde objeví nová kapitola, pravděpodobě asi k Vánocům, ale fakt netuším kdy...ani ne za měsíc jsou přijímačky a já sem zo toho a jak na trní.Dneska sem to byla zkoušet na Sciu a totálně sem to pohnojila....

Alphabet

29. března 2008 v 16:09 | Haydde |  Alphabet
Tak i já sem se pustila to této bláznoviny, jako je alphabet.Jistě to všichni znáte,ale přece- znamená to, že mi zadáte nějaké písmenko a já vymslím deset věcí ačínající právě na toto písmeno,které sou pro mě důležité, charakteristické.Tak už se těším, co mi zadáte....

Výhra

21. března 2008 v 19:55 | Hayddé |  Jednorázovky
Tak, je tady má první jednorázovka-sem na ní opravdu pyšná, rptože si myslím, že se mo povedla a hrozně mě bavila.Jsem přemýšlela na d novýma kapitolama a napadlo mě tohle-nejdřív sem měla v plánu psát něco trochu jiného, ale vyšlo z toho tohle.Tak doufám, že se vám bude líbit a piště komentíky!
Sedm let to byl jeho druhý domov- a teď to má po tak dlouhé době opustit.
Tolik mu tohle místo dalo- tři jedinečné kamarády, famfrpál a spoustu lumpáren.
A taky ji, tu jedinečnou dívku, která byla už tolikrát předmětem jeho snů a tužeb.Jak moc ji měl ráda.Ty její temně rudé vlasy, zelené oči zářící jako dva drahokamy, třešničkové rtíky a heboučká pleť.Miloval ji když se smála nebo se radovala nad svých úspěchem ve škole, miloval ji, když nazlobeně krčila obočím nebo byla naštvaná….na něho.
Před pár měsíci….
,,Hey, krásko, pojď se mnou na rande!"zakřičel jakýsi mladík na zrzavou dívku stojící se svými kamarádkami kousek od něho.Frajersky si prohrábl vlasy, nasadil úsměv -jsem filmová hvězda-a čekal na odpověď.
Dívka se na něho otočila, pohrdavě se ušklíbla, odhodila si vtíravý pramen z očí a odpověděla.
,,Nepůjdu, ty zvíře jedno škaredé.Říkám ti dneska už po třetí, ale ty si to prostě nejseš schopnej zapamatovat.Měl bys s tím něco dělat."
,,Ale má drahá Evansová, ty zřejmě neumíš počítat.Já se tě zeptal dneska už po páté, takže teďka nevím, co je horší-buď mít sklerózu nebo v sedmnácti neumět počítat." Odpověděl pohotově chlapec.
,,Ty seš vážně pitomec, Pottre, a ty se ještě divíš, proč s tebou nechci nikam jít.Sbohem." odsekla Evansová, popadla kamarádku za ruku a táhla ji pryč.
James Potter se za nimi jen smutně díval, ale pak se opět zasmál a vyrazil někam hledat Tichošlápka, aby mohli naplánovat, jak opět zesměšnit tu starou kozu Norisovou

Opět v přítomnosti..

Jak moc se tehdy choval hloupě!Mělo mu dojít, že takhle ji nikdy nezíská.Prý

Hej, Evansová…………Sbohem Pottre!

On se choval vážně jako pitomec. I když, Rem říkal něco v tomhle smyslu..ale co, teď už to nevrátí.
Vždyť teď už se ani nehádají. Ani jedno pozvání na rande, nic.Dřív byli jejich hádky na denním pořádku, ale teď?Nic, pusto a prázdno, téměř se po sobě nepodívají.jak moc ho to mrzí!
Tolik touží sevřít ji ve svém náručí, hladit její vlásky a líbat její rty, schovat ji u sebe před všemi nástrahami světa a už nikdy ji nepustit.
Utěšovat ji, kdykoliv bude smutná…radovat se sní, když ona bude šťastná.
Po tom všem tak moc touží, ale nikdy to nebude mít.
Před dvěma měsíci…
Sledoval toho parchanta, jak ji objímá a hladí po zádech.To on měl být na jeho místě.
Díval se, jak se Lily směje jeho vtipům a lechtá na krku.Smutně si povzdech a zakroutil hlavou, tolik ho to trápilo, nemohl se zbavit myšlenek na ni.
V tom se Lily znenadání otočila a podívala se na něho. Po tváři jí přeběhl soucitný výraz s nádechem smutku.Ihned se však otočila ne svého přítele a s úsměvem mu odpověděla na jakousi jeho otázku.
V Jamesovi vzplála naděje, když spatřil ten pohled, která však vzápětí uhasla.Zřejmě se mu jenom něco zdálo.Otočil se a nechal zamilovanou dvojci kdesi daleko za sebou.
****
,,Lily, stalo se snad něco mezi tebou a Filipem?Jsi nějaká smutná." Zeptala se Carla Sweedenská své kamarádky.
,,Ne, mezi námi je vše v pořádku, Filip je úžasný, milý a pozorný…"odpověděla Lily a rychle smetla z tváře smutný pohled.
,,Ale?"
,,Ale…mám ho ráda, ale spíš jako bratra, kamaráda, né jako svého kluka."svěřila se Carle zasmušile.
Pár minutek bylo ticho.
,,To není všechno, že ne, Lily?" uhodla černovláska
,,Víš, dneska, když se byla s Filipem, zahlédla sem Pottra.Byli sme ve Vstupní síni a on nás pozoroval z poza rohu.Tvářil se tak zvláštně, smutně.Když sem ho tam tak viděla, sklíčeného a se svěšenými rameny, měla sem sto chutí se k němu rozběhnout a pořádně ho obejmou, utěšit, ať si nedělá starosti…"
Lily si zničeně povzdechla a opřela si hlavu o chladivé okno.Byli v Komnatě nejvyšší potřeby a odpočívali po namáhavém dni.
Carla se na ni dívala a usmívala se.
"Co se tak usmíváš," okřikla ji Lily a rozhodila ruka, ,, to vůbec není k smíchu."
,,Líbí se ti?"zeptala se Carla.
,,Kdo?"
,,Nedělej hloupou, Lily,ty víš, o kom mluvím!"
,,Já fakt netuším , o kom to mluvíš."vykrucovala se, když však viděla kamarádčin pohled, vzdala to. ,,Možná.Asi.Pravděpodobně."
,,No vidíš, takže si do něho zamilovaná."zajásala vítězně Carla.
Lily po ní hodila polštář a odvětila:,, Co to plácáš za nesmysly, to přece není pravda!Já jen řekla, že se mi líbí!"
Carla se však pořád usmívala a ládovala se čokoládovou tyčinkou s ořechy.
,,A i kdyby, mám Filipa a jsem spokojená.Potter mě vůbec nezajímá, vždyť už mě ani nezve na rande, ztratil o mě zájem, tak co.A vůbec, proč se bavíme o tom rozcuchovi?" ukončila téma Lily a hladově se vrhla na tácek se šlehačkovými věnečky.

Přítomnost…

V den, kdy ji viděl s tím idiotem a že je sním šťastná, přestal ji zvát na ramde a nechal ji na pokoji.Nedíval se ne ni, nemluvil o ní před kamarády, prostě dělal, že na ni zapomněl.
Ale v myšlenkách se jí nedokázal zbavit.Pořád ji viděl, každý její pohyb, každou část těla. Snažil si ji dostat z hlavy, nešlo to.Tak se tedy smířil s myšlenkou, že nikdy nebude jeho a on už nikdy nepotká takového člověka, jakým byla bezesporu ona.Tedy, až do jedné chvíle před čtrnácti dny.
Před čtrnácti dny…
Lily plakala.Né usedavě a štěkavě, jen se jí po tvářích kutálely slzy jako hráchy.
,,Lilynko, neplakej, on ti za to nestojí, je to prostě jenom bezvýznamnej hajzl, kterej si ty tvoje slzy nezaslouží.
Lily se na Carlu podívala a opřela si hlavu o její rameno.
,,Já vím..jen mě to vzalo.Kdyby mi to alespoň řekl na rovinu, ale takhle?Najít ho s nějakou krávou v přístěnku na košťata?!"
,,Dyť ti říkám, hajzl to je.A normálně, víš co udělal Potter, když se to dozvěděl?Přišel k němu a vrazil mu jednu do nosu, až ho tou ranou odhodil o pár metrů dál.Pak k němu přišel, zvedl ho za kravatu, ubalil mu druhou z levé strany a řekl něco v tom smyslu Tak tos jí udělal na posledy, ty hajzle mrňavá!"
,,Cože, tohle že udělal?Ach, to je…krásný!" Lily na Carlu zírala s otevřenou pusou.
,,To vážně udělal, sama sem to viděla.Pak se otočil a zmizel bůhví kam."
Lily si utřela slzy a konečně se usmála.,,Tak to bych se tomu hrdinovy měla odměnit, co říkáš?"
Opět v přítomnosti…
Teď tady seděl, u starého dubu kousek od jezera, pozoroval jeho vlnky a čekal na ni.Vítr prohrabával jeho už tak dost rozcuchané vlasy svými červnovými prstíky.
Ráno mu poslala vzkaz, jestli by dnes večer kolem osmé hodiny nepřišel k tomu starému dubu u jezera, že sním potřebuje mluvit.
A tak tu je.A čeká na ni a doufá, že to nebyla pouhá legrace.
O pár vteřin později zapraskala kousek o pár metrů dál suchá větvička.Otočil se a pohlédl na ni.Přišla.Byla skutečně krásná.
,,Přišels."
Lehce kývl hlavou a dál se díval na jezero.
Dívka se lehce usmála a posadila se kousek od něho.
Pár minut bylo ticho
,,Psalas mi, abych přišel, tak jsem tady.Co jsi chtěla."při své otázce se však na ni nepodíval.
Napodobila ho a taky se zadívala na jezero a vzdálená les.
,,Chtěla jsem ti poděkovat."
,,Není za co."
,,Ale je."
Podíval se na ni a ona se posunula blíž k němu.
,,Pro mě to znamenalo hodně.. a taky jsem si uvědomila pár věcí."
,,Například?"
Usmála se a chytila ho za ruku.Stiskla ji.
,,Například jsem si uvědomila, že to s tebou nebude tak hrozné,že jsi vlastně fajn.
Stisk jí oplatil.
,,Jenom to?"
,,Ne."
Díval se na ni s otazníkem v očích.
,,Chtěla bych být tvoje kamarádka…a že mi na tobě záleží.Šlo by to?"
..Ne"
Rusovláska se zarazila a posmutněla.
,,Proč být pouhými kamarády, když oba víme, že můžeme být víc?"
A políbil ji.
Chlapec, který myslel, že nikdy nezíská její srdce, dosáhl úspěchu.
Dívka, která myslela, že nenajde toho pravého, získala daleko víc.
Srdce dvou mladých lidí se spojila a nikdy nedošla k rozlomení, ani v okamžiku smrti.

Prolog

8. března 2008 v 15:01 | Hayddé |  Na konci světa
No a je to tady, prolog k mé druhé povídce..myslím, že ten začátek se mi vážně poved, ale posuďte sami...a pls komentáře
,,Tady prosím, děkuji!Další! Ne, nový James Bond na osmnáct hodin je bohužel vyprodaný!"
Mladá rusovláska vstala od prodávajícího pultíku a protáhla se.Po třech hodinách sezení a prodávání lístků v místním kině byla úplně ztuhlá.Byla tu na brigádě skoro celé prázdniny, a by si měla nějaké peníze, až dokončí poslední a závěrečný ročník v kouzelnické škole v Bradavicích.Po dodělání školy by se chtěla věnovat lektvarům, jejímu nejoblíbenějšímu předmětu.
Poté, co se protáhla, podívala se na stříbrné hodinky na pravé ruce, za jak dlouho ji končí odpolední směna.S úsměvem zjistila, že do šesté hodiny zbývá jen pár minut, zamkla pokladnu, pozdravila svou kamarádku hned vedle a šla se převléct do normálního oblečení.
Vyšla z budovy kina a zamířila si to do nějaké postraní uličky, aby se mohla přemístit domů.Nechtělo se jí trmácet přeplněnou hromadnou dopravou a navíc chtěla být brzy doma, neboť chtěla jít večer s kamarádkami někam na zábavu.
S hlasitým PRÁSK zmizela, aby se se stejným hlukem objevila o pár kilometrů dále, v příjemném venkovském domečku s nevelkou zahradou.
Na zahradní houpačce v rohu u skupinky stromů seděla kostnatá dívka s tmavě hnědými vlasy a zaujatě četla jakousi knihu.Ani když se její mladší sestra přemístila před dům, nezvedla hlavu-jako by tam nikdo nebyl.
Lily jen pokrčila rameny a vešla do domu.
U kuchyňského stolu seděla asi pětačtyřicetiletá žena se stejnými vlasy jako její starší dcera s ustaranou tváří a zamračeně studovala jakousi mapu.
,,Ahoj mamí." vešla Lily do kuchyně a pozdravila svou matku. Prošla k ledničce a vytáhla z ní krabici mléka.Poté přešla k menší kříňce a vytáhla z ní makovou buchtu
,,Ahoj Lily!"odpověděla na pozdrav žena a dal se dívala na papíry.,,jak bylo na brigádě?"
,,No dneska bylo rušno, přece jenom pátek večer a k tomu ten novej film o Bondovi…prostě fuška, ale bavilo mě to."odpověděla s úsměvem Lily a sedla si ke stolu naproti matce.Nalila si z krabice mléka a z hluboka se napila.,,Co studuješ?"zeptala se a pokynula rukou k papírům.
,,Ale, jen se tak dívám."odpověděla trošku nervózně matka a podrbala se na hlavě.
Lily pokývala hlavou a dál se věnovala svému makovníku a mléku.Matka se na ni chvilku dívala, pak odsunula papíry a mapy stranou a natáhla se k Lilyiné volné ruce.Vzala si ji do ruky a pomalu hladila.
,,Víš, potřebuju ti něco říct."
Lily se na ni podívala pomalu se strachem.Co jí to matka chce povědět?
,,Lily, budeme se stěhovat. Ne někam blízko.Pryč z Anglie, pryč z Evropy."oznámila své dceři a vydechla.
Pro dívku se za tu vteřinu zhroutil celý svět.Co Bradavice, co její studium, kamarádi, lektvary…James Potter?Rozplakala se.
Když matka viděla rusovlásčinu slzavou tvář, obešla stůl a chytila ji za ramena.
,,Lily, Lilyinko, zlatíčko, neplakej přece."jenže její slova se minula účinkem a Lily se rozplakala ještě víc.,,Proč?" zeptala se štěkavě.
,,No, bude to tak lepší.Víš, po smrti tvého otce pro mě vše skončilo.Já cítím, že tady už prostě nemůžeme žít.Zde, kde nám ho vše připomíná.A proto sem se rozhodla.Budeme se stěhovat příští týden, vše sem zařídila za tebe.Profesoru Brumbálovi sem poslala dopis s prosbou, aby pro tebe zajistil místo na té Akademii.Uvidíš, bude se ti tam líbit.začneme normální nový život."
Lily přikývla a objala matku.Po tvářích jí ovšem ještě pořád stékaly slzy.
,,Budu to muset napsat holkám a rozloučit se s nimi."řekla už celkem klidným hlasem.
,,Nechceš pro ně uspořádat třeba nějakou rozlučkovou oslavu?"napadlo starší ženu.
,,Ne!takhle to bude lepší, aspoň to nebude tak tíživé loučení."zastavila ji Lily a otřela si oči.Vstala a zhluboka se nadechla.
,,Půjdu to vyřídit raději hned."oznámila matce a chystala se vyjít ze dveří.Šla úplně nepřítomně.Okamžitě začala vzpomínat na chvíle strávené s kamarády, na Bradavice, na Hagrida, Jamese Pottera, jak ji neustále balil a ona ho odmítala…
Najednou se ovšem zastavila a otočila se.
,,Mami, kam se to vlastně budem stěhovat?Tos mi jak si zapomněla říct."
Žena se zatvářila tak ,jako by ji to nejhorší teprve čekalo.
"Mno, víš Lily,"postavila se a mnula si ruce, " budeme se stěhovat do…"